Dneska jsem přijela zase domů. Pes se na mě ani nepodíval, naprostý chlad. Kocour leží venku v křoví... kdo ví, jak vnímá čas. Hodiny, dny, týdny, všechno mu splývá. Podívá se na mě žlutýma očima... ví, že jsem tu nebyla?
Zítra odjíždím na dovolenou do Řecka s mamkou. Dárek od taťky k státnicím (tak hlavně aby to září dopadlo). Už jsme nikde nebyly takhle jen my dvě přes tři roky, takže se těším. I když jsem unavená po dlouhé cestě a všechno... těším se.
Ale abych taky dostála jménu svého blogu - co nového ve Frankfurtu?
Skončila jsem někde tam, kdy jsem ve zbědovaném post-půlmaratonském stavu dorazila do našeho frankfurtského bytu. Přítel odešel záhy do práce, já se vzchopila a dala se do práce. Celé dopoledne jsem uklízela přítelovo představu o "uklizeném bytě" a vybalovala. Zničující....
Ačkoliv jsem strávila ve Frankfurtu tentokrát asi 10 dní, už jsem se začala pomalu zžívat. Zašla jsem do místního laufshopu s naivní představou brněnského Triexpertu v hlavě. Zeptala jsem se sympatické prodavačky, jestli neví o nějakých běžeckých trénincích či běžeckých akcích. Dala mi hrst letáků a kontakt na jakýsi klub, prý spolu chodí jednou týdně běhat asi 3 km (bezva...). Večer jsem si prohlížela videa a fotky z brněnských tréninků a pobrekávala.
Zašli jsme taky do kina - za 3D film i s brýlemi jsme zaplatili 27 euro, ale pak jsme se skoro pohádali, jestli mám koupit hrozny za 5 euro kilo. Takový dvojí standard. Praní stojí 2,5 eura a to mám pocit, že by snad přítel nejradši čekal, až mu oblečení obroste plísní... Těžko vysvětluju, že v takovým horku nosit jednu košili týden není moc dobrý nápad.
Zato oběd za 15-20 euro? Není problém. Chodíme tedy střídavě do menzy a tam za větší či menší blaf, po kterém vám půl hodiny po jídle kručí v žaludku, zaplatíme tak 8-10 eur (dohromady). Když jdem ale na bufet do čínské restaurace, to je 13 euro. A jednou jsme byli na meníčku v hospodě, ve které se sdružují místní kravaťáci, a tam jsme nechali dvacku.
Byli jsme v parku na pikniku. To bylo fajn, váleli jsme se na dece a pojídali dobrůtky a všude kolem nás se to hemžilo zeleně chtivými mladými lidmi. To bylo fajn.
Naše čtvrť, Bockenheim, je dle mého formujícího se názoru jedna z nejhezčích. Lidé tu jsou bohatí, kupují bio, chodí buď oblecích nebo slušivých kostýmkách, popřípadě v zajímavých a kreativních outfitech (opravdu, na ulících zde uvidíte mnohem méně šedě a nudy v podobě džín, trička a sandálů s ponožkama - někdy musím nafotit).
Frankfurt je drahé město pro bohaté, úspěšné a dravé. Všude jsou moderní kancelářské budovy, sklo a beton, v ulicích elektrizující hemžení, v kterém se mísí všechny barvy a jazyky.
Ještě poslední takový zážítek - napadlo nás zajít si do fitness. Tak jsem googlila, co je v blízkosti. Kromě jedné Lady's gym jsem narazila na Prime Time Fitness, jehož leták mi zrovna ten den jakási slečna narvala do ruky. Na internetových stránkách mají sice plnou hubu sebechvalných ód, ale ceny a konkrétní informace žádné, tak že to zajdeme omrknout.
Do budovy jsme se dostali vlastně náhodně, jelikož zrovna někdo vycházel. Recepci jsme nikde nenašli, tak jsme nervózně stepovali a přítel chtěl už už vzít nohy na ramena, když vyšel z kanceláře jakýsi týpek. Prý jestli máme appointment a jestli jsme tu na doporučení a tak dále, a pochybně se na nás díval, když jsme vrtěli hlavou. Začala jsem si připadat jako ještě větší trubka. Pak přišla trenérka a začala se ptát, jak často trénujeme, jaký máme zkušenosti... bože, já chtěla jen samo tamo zajezdit na orbitreku a udělat pár sklapovaček!
Po prohlídce celý tělocvičny a přednášce o jejich filozofii nám představila ceny. Smlouva musí být na dvanáct měsíců, cena je 49 euro měsíčně, +99 euro roční poplatek (konzultace s trenérem), plus 39 service fee. Marně jsem se snažila vysvětlit, že tu 12 měsíců asi ani nebudu a že teď odjíždím... začala nabízet slevy, padesát euro, když podepíšeme hned. No nakonec jsme se vykroutili. Ale můj kontakt má, to o ní určitě neslyším naposled.
A takhle je to tak nějak všude. Tohle bylo sice značně high-class, ale jejich fitness tu fungují pouze na členství. Za takový ceny si ten orbitrek na zimní večery radši pořídím domů.
