Už umíš německy? Proč ještě neumíš německy? Vždyť už to bude dva roky, co žiješ v německy mluvící zemi (prvně Německo, pak Rakousko).
Lidi si myslí, že je to tak jednoduchý. Jenže realita je, že dýchání stejného vzduchu jako Vídeňáci vás jazyk nenaučí.
Ráno vstanu v osm, nasnídám se, řeším mejly a v devět jdu běhat. Po běháni sprcha a hygiena, trochu poklidit byt a v půl jedenácté usedám k překladům. Ve dvanáct jedeme na oběd. Od jedné do pěti řeším mejly a překládám. V pět nebo po páté přijde přítel z práce, pokecáme, navečeříme se, občas mrkneme na seriál a od sedmi do desíti do večera opět překládám. Někdy do půl jedenácté. Pak si odpočinu, podívám se na nějaká videa, seriál, přečtu pár stránek knížky, v půl dvanácté jdu do koupelny a ve 12 ležím v posteli. A v osm vstávám.
Víkendy víceméně to samé! Pokud zrovna nejedu do Třebíče řešit svatbu, zkoušet šaty, na zkoušku líčení, ke kadeřnici, na zkoušku nehtů, k zubaři...
A když máme volnější večer, zajdeme s přítelem do kina či do restaurace, o víkendech chodím na delší běhy po donauských ostrovech a okolí.
Jednou týdně se scházím s holčinou co mě učí německy, ale to je spíš tak výmluva se sejít a pokecat. Občas si pustím televizi nebo přečtu erární časopis v metru. Německy umím na rozumné úrovni a občas pochytím nové slovíčko, které si uložím v hlavě, ale to je tak všechno. Mé konverzační možnosti začínají a končí obligatorním Danke a Grüss Gott, tak se mě přestaňte doprčic pořád ptát, jestli už umím německy a co teda dělám, že už nešprechtím německy jak rodilý mluvčí!
Rakouská/Vídeňská němčina je těžká, to vám potvrdí každý. Někdy sedím v restauraci a poslouchám lidi vedle nás, jak se baví a trvá mi to někdy setsakramensky dlouho, než poznám, že to je opravdu němčina a ne nějaká exotická řeč.
Pravda je, život tady ve Vídni není o moc jiný než kdekoliv jinde. Jenom o dost dražší a o dost osamělejší....
Lidi si myslí, že je to tak jednoduchý. Jenže realita je, že dýchání stejného vzduchu jako Vídeňáci vás jazyk nenaučí.
Ráno vstanu v osm, nasnídám se, řeším mejly a v devět jdu běhat. Po běháni sprcha a hygiena, trochu poklidit byt a v půl jedenácté usedám k překladům. Ve dvanáct jedeme na oběd. Od jedné do pěti řeším mejly a překládám. V pět nebo po páté přijde přítel z práce, pokecáme, navečeříme se, občas mrkneme na seriál a od sedmi do desíti do večera opět překládám. Někdy do půl jedenácté. Pak si odpočinu, podívám se na nějaká videa, seriál, přečtu pár stránek knížky, v půl dvanácté jdu do koupelny a ve 12 ležím v posteli. A v osm vstávám.
Víkendy víceméně to samé! Pokud zrovna nejedu do Třebíče řešit svatbu, zkoušet šaty, na zkoušku líčení, ke kadeřnici, na zkoušku nehtů, k zubaři...
A když máme volnější večer, zajdeme s přítelem do kina či do restaurace, o víkendech chodím na delší běhy po donauských ostrovech a okolí.
Jednou týdně se scházím s holčinou co mě učí německy, ale to je spíš tak výmluva se sejít a pokecat. Občas si pustím televizi nebo přečtu erární časopis v metru. Německy umím na rozumné úrovni a občas pochytím nové slovíčko, které si uložím v hlavě, ale to je tak všechno. Mé konverzační možnosti začínají a končí obligatorním Danke a Grüss Gott, tak se mě přestaňte doprčic pořád ptát, jestli už umím německy a co teda dělám, že už nešprechtím německy jak rodilý mluvčí!
Rakouská/Vídeňská němčina je těžká, to vám potvrdí každý. Někdy sedím v restauraci a poslouchám lidi vedle nás, jak se baví a trvá mi to někdy setsakramensky dlouho, než poznám, že to je opravdu němčina a ne nějaká exotická řeč.
Pravda je, život tady ve Vídni není o moc jiný než kdekoliv jinde. Jenom o dost dražší a o dost osamělejší....
