Už umíš německy? Proč ještě neumíš německy? Vždyť už to bude dva roky, co žiješ v německy mluvící zemi (prvně Německo, pak Rakousko).
Lidi si myslí, že je to tak jednoduchý. Jenže realita je, že dýchání stejného vzduchu jako Vídeňáci vás jazyk nenaučí.
Ráno vstanu v osm, nasnídám se, řeším mejly a v devět jdu běhat. Po běháni sprcha a hygiena, trochu poklidit byt a v půl jedenácté usedám k překladům. Ve dvanáct jedeme na oběd. Od jedné do pěti řeším mejly a překládám. V pět nebo po páté přijde přítel z práce, pokecáme, navečeříme se, občas mrkneme na seriál a od sedmi do desíti do večera opět překládám. Někdy do půl jedenácté. Pak si odpočinu, podívám se na nějaká videa, seriál, přečtu pár stránek knížky, v půl dvanácté jdu do koupelny a ve 12 ležím v posteli. A v osm vstávám.
Víkendy víceméně to samé! Pokud zrovna nejedu do Třebíče řešit svatbu, zkoušet šaty, na zkoušku líčení, ke kadeřnici, na zkoušku nehtů, k zubaři...
A když máme volnější večer, zajdeme s přítelem do kina či do restaurace, o víkendech chodím na delší běhy po donauských ostrovech a okolí.
Jednou týdně se scházím s holčinou co mě učí německy, ale to je spíš tak výmluva se sejít a pokecat. Občas si pustím televizi nebo přečtu erární časopis v metru. Německy umím na rozumné úrovni a občas pochytím nové slovíčko, které si uložím v hlavě, ale to je tak všechno. Mé konverzační možnosti začínají a končí obligatorním Danke a Grüss Gott, tak se mě přestaňte doprčic pořád ptát, jestli už umím německy a co teda dělám, že už nešprechtím německy jak rodilý mluvčí!
Rakouská/Vídeňská němčina je těžká, to vám potvrdí každý. Někdy sedím v restauraci a poslouchám lidi vedle nás, jak se baví a trvá mi to někdy setsakramensky dlouho, než poznám, že to je opravdu němčina a ne nějaká exotická řeč.
Pravda je, život tady ve Vídni není o moc jiný než kdekoliv jinde. Jenom o dost dražší a o dost osamělejší....
Lidi si myslí, že je to tak jednoduchý. Jenže realita je, že dýchání stejného vzduchu jako Vídeňáci vás jazyk nenaučí.
Ráno vstanu v osm, nasnídám se, řeším mejly a v devět jdu běhat. Po běháni sprcha a hygiena, trochu poklidit byt a v půl jedenácté usedám k překladům. Ve dvanáct jedeme na oběd. Od jedné do pěti řeším mejly a překládám. V pět nebo po páté přijde přítel z práce, pokecáme, navečeříme se, občas mrkneme na seriál a od sedmi do desíti do večera opět překládám. Někdy do půl jedenácté. Pak si odpočinu, podívám se na nějaká videa, seriál, přečtu pár stránek knížky, v půl dvanácté jdu do koupelny a ve 12 ležím v posteli. A v osm vstávám.
Víkendy víceméně to samé! Pokud zrovna nejedu do Třebíče řešit svatbu, zkoušet šaty, na zkoušku líčení, ke kadeřnici, na zkoušku nehtů, k zubaři...
A když máme volnější večer, zajdeme s přítelem do kina či do restaurace, o víkendech chodím na delší běhy po donauských ostrovech a okolí.
Jednou týdně se scházím s holčinou co mě učí německy, ale to je spíš tak výmluva se sejít a pokecat. Občas si pustím televizi nebo přečtu erární časopis v metru. Německy umím na rozumné úrovni a občas pochytím nové slovíčko, které si uložím v hlavě, ale to je tak všechno. Mé konverzační možnosti začínají a končí obligatorním Danke a Grüss Gott, tak se mě přestaňte doprčic pořád ptát, jestli už umím německy a co teda dělám, že už nešprechtím německy jak rodilý mluvčí!
Rakouská/Vídeňská němčina je těžká, to vám potvrdí každý. Někdy sedím v restauraci a poslouchám lidi vedle nás, jak se baví a trvá mi to někdy setsakramensky dlouho, než poznám, že to je opravdu němčina a ne nějaká exotická řeč.
Pravda je, život tady ve Vídni není o moc jiný než kdekoliv jinde. Jenom o dost dražší a o dost osamělejší....
Proboha, to už se musí zkoušet i nehty?
OdpovědětVymazatNa manikúře jsem nikdy nebyla a jelikož nechci umělý nehty, tak jsem si je chtěla zkusit jenom nalakovat francouzskou manikúru jak dlouho to vydrží. No asi tak půl dne,pak se mi kusy odlouply. Za tři stovky!...
Vymazat...Ale to tě asi nezajímá co?:)