sobota 14. prosince 2013

Poprvé v pátek večer venku

Samozřejmě když nepočítám kino nebo restauraci s přítelem.

Jitka, o které jsem již psala a s kterou děláme tandemové učení (já ji učím anglicky a ona mě německy), mě pozvala k sobě domů, že přijede její sestra s přítelem a že si uděláme večer ve čtyřech.

Daly jsme si sraz u Pratersternu, kde jmte přivítali sestru a přítele z Prahy. Během prvních deseti minut jsem věděla, že sestřin přítel je ten typ člověka, kterého nesnesu. Neustále na sebe strhával pozornost, skákal do řeči, každé moje slovo překrucoval na hloupý vtip na můj úkor. No to bude ještě zajímavé, pomyslela jsem si...

Nasedli jsme na Schnell Bahn a jeli na Floridsdorf - to je čtvrť na kraji Vídně, blízko Donauinsel, se spoustou hezkého nového bydlení. Takový klídek tam byl! Já jsem tak zvyklá bydlet zastávku od Stephansdomu, kde neustále vřeští sirény, houkají auta a křičí opilci, že klidná obytná čtvrť plná nových čtyřpatrových domů, kde každý má své auto před barákem pro mě byla jako balzám na duši.

No ale každé má své. Jitka dojíždí do práce přesně hodinu (což u mě by problém nebyl, má cesta do práce sestává z pár kroků od postele k počítači). A od zastávky vlaku jsme šli patnáct minut svižnou chůzí....

Byt byl moc hezký. Přišlo mi vtipné že v 21. bezirku platí úplně stejný nájem jako my ve 4. A je to stejně velký byt (akorát má tři menší pokoje místo dvou větších, má balkon a má mnohem menší  kuchyni). Ale i tak, jak krásné by to bylo... mít pokojíček pro děti, mít auto před barákem, ticho a parky v okolí... Ale vím, že sem přítele nikdy nedostanu.

Jitka pro nás měla připravené fondue - bylo to poprvé, co jsem to zkusila a nebylo to špatné, i když kousky chleba se sýrem se stejně rychle přejí.

Zahráli jsme pak jedny aktivity, během kterých jsem si celou dobu říkala, že sestřina přítele už nikdy neuvidím a snažila se uklidnit, abych ho rozdýchala. Shodou okolností pracuje v jedné z agentur, pro kterou překládám - i když úplně v jiné části společnosti. Nicméně jsem si vyslechla milion poznámek na téma, že překladatelé jsou flákači a že to by zvládl každý druhý... No nebudu komentovat. Chvíli jsem si říkala, co na něm Jitky sestra vidí, ale pak mi řekla, že jsou spolu teprv necelého půl roku, takže má asi růžové brýle. Asi třikrát za večer sestru nazval tlustou a nudnou (v různých formách), no mazec.

Jitky přítel, Rakušan, byl zase na na nějakém večírku. Jako už potřetí tento týden. Očekávaný návrat mezi 3-5. A pokud není na večírku, tak je na koncertě se svými přáteli. A když už podniká něco s Jitkou, je u toho i jeho matka. Ještě loni bydleli u jeho matky, která je po rozvodu  sama a na svého syna se upnula. Nutno podotknout, že Jitce je 32 let ale na nějaký posun ve vztahu to nevypadá.

Bylo to super - byla jsem ráda, že jsem mohla strávit večer s lidmi, popovídat si, popít. Ale o to radši jsem byla, že můžu jít do našeho hlučného bytu hlavně ke svému budoucímu manželovi, který si mě chce vzít a chce se mnou mít děti. Který mi nikdy v životě neřekl křivého slova, nikdy mi nic nevyčítal a nebyl na mě protivný. Který mi nosí kytky jen tak. Který mi pořád říká, že mě má rád a jak jsem pěkná. Který je vždy veselý a spokojený.

Já jsem někdy tak hloupá, když jsem mrzutá a naštvaná na celý svět, že si pak vůbec neuvědomuji, co mám doma a jak se mám dobře. Musím častěji chodit mezi lidi.

pondělí 9. prosince 2013

Ryba zůstává ve Vídni

Včera mi přítel volal, když jsem zrovna řídila z Vídně do Třebíče. Prý že mi musí něco říct.
 "Zavolej mi za 15 minut, už jsem před Třebíči..."
Zaparkovala jsem před barákem, ve vichřici a sněžení jsem se bojovala s vyndáním zavazadel z kufru a už mi zase zvoní mobil. "Ještě ne, za minut mi zavolej". Přítel hořel nedočkavostí mi říct svou novinku.
Samozřejmě jsem tušila, co to bude. A taky že jo.
"Schválili mi ten grant!"  Schválili mu grant, což znamená, že na další tři a půl roku má pozici ve Vídni jistou. A taky, že je pak velmi pravděpodobné, že pak povýší a bude tam moct zůstat na stálo.

Na jednu stranu jsem ráda - hlavně za přítele. Práce ve Vídni ho velmi baví a naplňuje. Navíc má velice dobré peníze.

Na druhou stranu... Si nedokážu život ve Vídni představit. Ale teď už je potřeba se do toho opřít. Hlavně do tý němčiny, samozřejmě.

Vzpomínám si, jak přítel začal studovat Ph.D. v Brně na Masaryčce. Tenkrát jsme spolu byli krátce a mluvili jsme o budoucnosti. Já vždycky říkala, že bych nechtěla žít v zahraničí. Přítel mi tenkrát řekl, že nechce jet na postdoc a já byla spokojená. Pak samozřejmě zjistil, že pokud chce zůstat v akademii, tak se na postdoc bude muset jet. A já souhlasila. Mně nevadí rok nebo dva žít v zahraničí, člověk si zkusí něco novýho. Ale pak se chci vrátit. To jsem mu vždycky říkala a on souhlasil. A teď se na nás podívejte.

A můžu si stěžovat? Nemůžu, protože jediný, čeho bych se dočkala, by byla lavina protiargumentů, proč je to ve Vídni o tolik lepší v Česku.


úterý 3. prosince 2013

Vídeňské trhy - předražené, přelidněné, přeceněné

Nebylo to tedy žádné překvapení. Tento víkend přijeli ale kamarádi z Brna za účelem načerpání té správné vánoční atmosféry a kam lépe vyrazit než na slavné vídeňské trhy.

Jako první jsme zavítali na trhy u Karlskirche, jelikož je máme vysloveně za barákem. Koupili jsme si nechutně sladký svařák za 3,5 eura, který vůbec nechutnal jak víno, a kochali se historickým kolotočem poháněným lidskou silou. 


Zářilo krásné zimní slunko a tak jsme vyrazili zhlédnout Vídeň z ptačí perspektivy z Donauturm. Nahoře je otevřená vyhlídka a nelítostný severák nás brzy vyhnal zase dolů. 

Zlatý bod večera byly trhy v Schönbrunnu - To už byl večer a lidí citelně přibylo. Nazvali jsme to vyhlídkovou chůzí s výhledem na stánky ze vzdálenosti 3 metry přes chumel lidí. A když už jsme se k nějakému stánku dostali, jenom jsme se pohoršili nad předražeností. I ten pitomý perníček stál až 20 euro:)

Po setkání se strašidelným andělem na obláčku u Rathausu jsme si řekli, že už jsme viděli všechno, a vrátili jsme domů.

Ale byl to velice příjemný den s přáteli, i když myslím, že trhů mám na nějakou dobu až až. Dneska jsem chtěla nakoupit nějakou vánoční výzdobu alespoň domů, ale při pohledu na úplně obyčejný adventní věnec za 25 euro (ovšem zlevněný z 28 po první adventní neděli) mě přešla chuť. Holt žiju stále v českých cenách. A k čemu všechny tyhle blbostičky, kdo na to má náladu, dejte pokoj s nějakýma Vánocema!