Ve Vídni chodím nakupovat do Billy, kterou máme doslova za rohem. Ač je moje znalost němčiny značně omezená, nikdy jsem si nemyslela že bych nezvládla nakoupit chleba a mlíko. Ale ne vždy je to tak jednoduché.
Například pečivo. To není jako u nás, kde si pečivo vyberete a nahážete do pytlíku sami. Tady je vše za pultem a obslouží vás prodavačka. Můžete tedy v klidu spát s představou, že vaše pečivo nikdo neochmatával, ale zase musíte komunikovat s nadmíru otrávenou a protivnou prodavačkou. U většiny pečiva není popisek a pokud je, tak je na dva řádky a než ho bych ho tam slabikovala, radši ukážu a zamumlám diese, načež prodavačka nejdřív sáhne po všech vedlejších druzích a pak mi s vražedným pohledem konečně podá tu mou vytouženou housku.
To je pro mě značně stresující, takže většinou sáhnu pro balených kusech, i kdyby to nemělo být to, po čem toužím. Ale mám klid.
Dneska jsem šla koupit nějaká jablka a nefungovala váha. Z nápisu na displeji mi došlo, že došel papír. Chvíli jsem nejistě pošlapovala opodál, jestli to někdo nepřijde spravit. Pak jsem si obešla celý obchod a nakoupila vše ostatní. Na závěr jsem šla opět k váze, ale žádná změna. Chvíli jsem váhala s pytlíkem jablek v ruce, zda je vrátit zpátky nebo jít za nepříjemnými babami u pečiva (nikdo jiný se nikde nepohyboval). Samozřejmě jsem nevěděla, jak se řekne váha, tak jsem nakonec šla za bábou, ukázala jsem na jablka a řekla: Es arbeitet nicht.. baba protočila oči v sloup, ale pochopila, váhu spravila a já mohla jít spokojeně k pokladně.
U pokladen mě ale čekalo další dilema. V této Bille pracuje jeden prodavač, který je hrozně upovídaný a chce si s vámi vždy něco vykládat. Za to je ale hrozně rychlý a jeho fronta je vždy nejvýhodnější. Poprvé jsem mu řekla, Ich verstehe nicht, z čehož odvodil, že jsem turista, byl hrozně milý a dal mi nějakou spešl slevu pro turisty - neměla jsem srdce se s ním dohadovat, ale pak jsem se jeho frontě nějakou dobu vyhýbala. Dnes jsem mu strčila Billa kartu a usmívala jsem se a přikyvovala na všechno, co řekl (doufám, že to nebyly otázky!) Na Rechnung? umím odpovědět Nein, danke. Tschüss a mažu z obchodu.
Jsou to takový drobnosti, blbosti, ale připadám si jak němá, zbavená schopnosti komunikovat a interagovat. Takovéhle drobnosti se mi dějí pokaždé, když vyjdu z baráku - potkám souseda, něco se mnou prohodí, někdo se mě ptá na cestu a já abych jen pořád opakovala Ich verstehe nicht...
Například pečivo. To není jako u nás, kde si pečivo vyberete a nahážete do pytlíku sami. Tady je vše za pultem a obslouží vás prodavačka. Můžete tedy v klidu spát s představou, že vaše pečivo nikdo neochmatával, ale zase musíte komunikovat s nadmíru otrávenou a protivnou prodavačkou. U většiny pečiva není popisek a pokud je, tak je na dva řádky a než ho bych ho tam slabikovala, radši ukážu a zamumlám diese, načež prodavačka nejdřív sáhne po všech vedlejších druzích a pak mi s vražedným pohledem konečně podá tu mou vytouženou housku.
To je pro mě značně stresující, takže většinou sáhnu pro balených kusech, i kdyby to nemělo být to, po čem toužím. Ale mám klid.
Dneska jsem šla koupit nějaká jablka a nefungovala váha. Z nápisu na displeji mi došlo, že došel papír. Chvíli jsem nejistě pošlapovala opodál, jestli to někdo nepřijde spravit. Pak jsem si obešla celý obchod a nakoupila vše ostatní. Na závěr jsem šla opět k váze, ale žádná změna. Chvíli jsem váhala s pytlíkem jablek v ruce, zda je vrátit zpátky nebo jít za nepříjemnými babami u pečiva (nikdo jiný se nikde nepohyboval). Samozřejmě jsem nevěděla, jak se řekne váha, tak jsem nakonec šla za bábou, ukázala jsem na jablka a řekla: Es arbeitet nicht.. baba protočila oči v sloup, ale pochopila, váhu spravila a já mohla jít spokojeně k pokladně.
U pokladen mě ale čekalo další dilema. V této Bille pracuje jeden prodavač, který je hrozně upovídaný a chce si s vámi vždy něco vykládat. Za to je ale hrozně rychlý a jeho fronta je vždy nejvýhodnější. Poprvé jsem mu řekla, Ich verstehe nicht, z čehož odvodil, že jsem turista, byl hrozně milý a dal mi nějakou spešl slevu pro turisty - neměla jsem srdce se s ním dohadovat, ale pak jsem se jeho frontě nějakou dobu vyhýbala. Dnes jsem mu strčila Billa kartu a usmívala jsem se a přikyvovala na všechno, co řekl (doufám, že to nebyly otázky!) Na Rechnung? umím odpovědět Nein, danke. Tschüss a mažu z obchodu.
Jsou to takový drobnosti, blbosti, ale připadám si jak němá, zbavená schopnosti komunikovat a interagovat. Takovéhle drobnosti se mi dějí pokaždé, když vyjdu z baráku - potkám souseda, něco se mnou prohodí, někdo se mě ptá na cestu a já abych jen pořád opakovala Ich verstehe nicht...
