Vídeňský půlmaraton

Mám to za sebou, dneska sotva chodím, ale jsem spokojená.

Přihlásila jsem se už asi půl roku zpátky za nekřesťanských 50 euro a dalších 27 euro tričko. Ač bratrovi se do dalšího masového běhu už moc nechtělo (a že 20 tisíc běžců už je docela síla), nakonec jsem ho překecala, že budeme mít zázemí u nás v bytě.

Vzhledem k tomu, že nešlo vyzvednout balíčky za někoho (museli byste napsat žádosti o výjimku organizátorům a kdesi cosi), přijel brácha už v sobotu. Zajeli jsme na výstaviště vyzvednout startovací balíky. Davy a chaos převládaly všude. Při vchodu jsme dostali cosi jako pytel na odpadky s jednou mizernou kuponovou knížečkou. Pak jsme si vyzvedli číslo. U další přepážky jsme si vyzvedli chip za 5 euro (!!).

Pak jsem si zamířila pro tričko a bylo mi řečeno, že jim došli eska a že mi můžou dát M. To jsem teda odmítla, neplatila jsem 27 euro za tričko, který mi bude k ničemu. Pak mě poslali do Hervis obchodu, ať se zeptám tam. Esko jsem tam sehnala, ale prý ať donesu tak M, že mi ho  vymění. Tak zpátky na přepážku pro M, s tím znovu do Hervisu... no proklínala jsem všechny:-D

Nicméně zvládli jsme to, trochu jsme se prošli po městě, poseděli na jednom malým pivku a šli brzo spát. V neděli se startovalo v devět ráno. V osm jsme vyrazili z bytu, sedli jsme na poloprázdné metro, které o pár zastávek přetýkalo, a jeli na Vienna International Center.

Náš sektor jsme našli (museli jsme tedy přelízt už značně sešlapaný síťový plot). 20 minut předem jsme stáli v koridoru a pozorovali nekončící a značně nerovnoměrnou frontu na záchody (před řadou toitoiek měli místo tak na jednoho člověka a pak byl plot. Kde ti lidi měli asi stát frontu to nevím). Vystartovali jsme kolem čtvrt na deset, ale přesně to nevím, protože nikde nebyly hodiny a vůbec nebylo jasné, kde je tedy ten start, protože brány se sponzory byly všude.

Po minulém fiasku jsem to chtěla vzít tak trochu na jistotu. Rozvrhla jsem si tempo 6:20-6:30 min/km a plus minus se mi ho dařilo držet až do 12 kilometru. Pak to trochu kolísalo a na 15-16 mě chytla největší krize (poslední občerstvovací stanice bylo před desátým a další až po 16). I když jsem pila všude, měla jsem najednou pocit že umřu žízní a že v sobě nemám ani kapku energie. Zamotala se mi hlava a já skoro omdlela. Chvilku jsem se zastavila, počkala jsem, až si mi srovná tlak, a pak jsem pomalým ale stálým tempem vyrazila dál. Na devatenáctým jsem pak zase zabrala. 21. km jsem běžela 6:00 a těch posledních 100 metrů asi 5:30 na km. I tak jsem doběhla s finálním časem 2:22. (OR 2:15)

Ale byla jsem spokojená. Že jsem to doběhla a že to ani není tak tragický.

Po doběhu se do mě dala šílená zima (jsem vyběhla jen v kraťáskách a tričku s krátkým, bylo asi deset stupňů, mrholilo a foukal studený vítr). Trvalo mi asi 40 - 50 minut, než jsem se dostala z cílové části ven na ulici!! Šílený davy, zbytečně zúžený průchody, kde se to štosovalo, nikdo nám nedal termo fólii, nikde teplé pití... až úplně na konci jsme dostali slušivou žlutou pláštěnku.

Závod samotný super, běželo se hezkou trasou centrem, nějaký ten doprovodný program byl. Ale jinak organice palec dolů. I tak jsem spokojená a šťastná. Mám další, už třetí do sbírky.