sobota 26. května 2012

Přesuperhrdinováno

Filmy jsou náš velký společný koníček s přítelem, rádi chodíme do kina (a nepřestaneme, ani když lístek stojí 12 euro) nebo večer odreagujeme u filmu.
Někdy je trochu problém se dohodnout, na co půjdeme. Já nemám ráda příliš akční filmy, horrory a třpytící se upíry. Ale většinou prohraju....
Filmy o superhrdinech mě nikdy moc nelákaly. Až poslední dobou se z nich stal obrovský komerční hit a protrhl se s nimi pytel. Když nepočítám Spidermana, Hulka a Watchmeny (dá-li se počítat?), můj první film o superhrdinech byl X-Men: First class, na který jsem šla více méně z donucení.
Překvapivě to byl velice dobrý film, s napětím, příběhem, skvělými efekty, přitom to nebylo přeplácané... A navíc Magneto - můj nový nejoblíbenější superhrdina, toho nic nepřekoná.
Ovlivnilo mě to tak, že jsem doma ve volných chvílích začala projíždět další filmy z tohoto žánru. A samozřejmě jsem se začala těšit na film Avengers.

Níže dále *SPOILER ALERT*

Zcela upřímně, přišlo mi to jako docela velká kravina. Ne že by se na to nedalo koukat, provedení a efekty úžasné a dechberoucí, ale jak máte vydržet koukat na tříhodinový film, když už víte naprosto přesně, co se stane. Ze začátku dělají ofuky, ale vy víte, že se avengers dají dohromady a budou spolu bojovat. Značná nuda také vyplývá z neskutečné nezničitelnosti superhrdinů:
K čemu ta past, do které dali Lokiho, když evidentně pád z několika kilometrů nikomu nic neudělá (Thor i Hulk slítli dolů jak hrušky, ale pohodička).
Nebo ta zbraň, kterou střelil do Lokiho onen týpek, jehož dojemná smrt měla být snad jediný zvrat filmu?
Útok mimozemšťanů, nehezkých a nemyslících stvoření, trochu jako zombie ve sci-fi provedení, je sice hezká akce, ale napětí žádné - Ironman je evidentně nezničitelný a má asi stopadesát obleků, které střídá jak ponožky. A Hulk? Ještě před pár hodinami se snažil zabít Černou vdovu, ale najednou mu docvakne, že může ovládat "the other guy" - něco, o co se snažil celý život - a bojuje po boku té správné bandy.
Ironmanův pokus o sebeobětování byl úplně trapný, protože nikoho snad ani na chvíli nenapadlo, že by nechali fešáka Downeyho zemřít. Když navíc ještě byla scéna, jak Hulk chytne padajícho Ironmana, v ukázkách.
Pravda, některé scény byly docela vtipné. Hulk byl takový komický element. Až mi přišlo, že si dělali srandu sami ze sebe. Jak vlastně byl ukončen tento lítý boj? Poloboha Lockiho "zničil" až Hulk, který ho omlátil o zem jak gumového paňáca. Samozřejmě ho nezničil, protože jsou všichni obdařeni aurou nudné nezničitelnosti.

Asi podotknete - ale o tom superhrdinové jsou, ne? Já nevím. Pořád si myslím, že supersilní superhrdinové musí být nějak zranitelní a že tohle byl film bez hloubky, napětí či vzrušení. Jo, oddychová podívaná pro oko, u které se i zasmějete.

Uniká mi něco?

Žádné komentáře:

Okomentovat