Dlouho jsem nenapsala, ale dělo se to moc. A pořád děje. Mám v jednom zátahu tři dovolené za sebou a aby toho nebylo málo, přišla ta smutná zpráva.
První dovolená byla s mamkou v Řecku. Tam vše šlo nad očekávání dobře. Vyměnili nám hotel za lepší a ještě jsem dostali jako bonus all inclusive. Pár dní po návratu z slunění a nic nedělání jsem odjela s přítelem a dalším párem, kamarády z Brna, na akční dovolenou po Slovinsku.
Už když jsem odjížděla se našemu pejsku přitížilo. V dubnu jí diagnostikovali zvětšené měkké patro a kolaps trachey. Dostávala kortikoidy a zdálo se, že je by to mohlo vydržet.
A pak chodila jedna špatná sms za druhou. Stav se nelepší, byli u veterinářů v Brně, Jihlavě... no až pak ve středu, když jsme zrovna procházeli stájí v Lipici, mi mamka volala. Museli jsme ji nechat uspat.
Jako rána do žaludku. Ještě jí ani nebyly 4 roky. Takový chudák! První dva roky byly skvělé, to jsme si užili... libovali jsme si, jakého máme aktivního, veselého pejska, nalítali jsme se po polích... Potom měla problém s kolenní čéškou, tři operace, půl roku rekonvalescence, ale vyléčila se a nohu měla úplně v pohodě.
Jenže pak začala chrochtat. Do pár měsíců byl konec.
Zbývající tři dny dovolené bylo někdy docela těžké zachovat tvář a užívat si ohyzdnou slovinskou pláž, bordel v taškách, komáry v pokoji a nekonečné chození. Takže jsem tak nějak ráda, že jsem doma.
Ovšem už zítra odjížídme s našima a přítelem na 11 dní na Korsiku. Pak už snad bude volněji. To už se začnu učit na blížící se státnice.
A jedna vzpomínková
První dovolená byla s mamkou v Řecku. Tam vše šlo nad očekávání dobře. Vyměnili nám hotel za lepší a ještě jsem dostali jako bonus all inclusive. Pár dní po návratu z slunění a nic nedělání jsem odjela s přítelem a dalším párem, kamarády z Brna, na akční dovolenou po Slovinsku.
Už když jsem odjížděla se našemu pejsku přitížilo. V dubnu jí diagnostikovali zvětšené měkké patro a kolaps trachey. Dostávala kortikoidy a zdálo se, že je by to mohlo vydržet.
A pak chodila jedna špatná sms za druhou. Stav se nelepší, byli u veterinářů v Brně, Jihlavě... no až pak ve středu, když jsme zrovna procházeli stájí v Lipici, mi mamka volala. Museli jsme ji nechat uspat.
Jako rána do žaludku. Ještě jí ani nebyly 4 roky. Takový chudák! První dva roky byly skvělé, to jsme si užili... libovali jsme si, jakého máme aktivního, veselého pejska, nalítali jsme se po polích... Potom měla problém s kolenní čéškou, tři operace, půl roku rekonvalescence, ale vyléčila se a nohu měla úplně v pohodě.
Jenže pak začala chrochtat. Do pár měsíců byl konec.
Zbývající tři dny dovolené bylo někdy docela těžké zachovat tvář a užívat si ohyzdnou slovinskou pláž, bordel v taškách, komáry v pokoji a nekonečné chození. Takže jsem tak nějak ráda, že jsem doma.
Ovšem už zítra odjížídme s našima a přítelem na 11 dní na Korsiku. Pak už snad bude volněji. To už se začnu učit na blížící se státnice.
A jedna vzpomínková
moc mě to mrzí, necelé čtyři roky života na pejska je opravdu hodně málo :(
OdpovědětVymazatSnad se na Korsice odreaguješ.