Frankfurt je obrovské město plné mladých a bohatých lidí (průměrný plat se tu pohybuje kolem 4 tisíc euro měsíčně). Možná si pomyslíte, tam to musí žít... Ano i ne.
Začneme kinem. V Brně jsme do kina chodili i jednou týdně a tady už jsme nebyli skoro měsíc. Vyčerpali jsme nabídku anglicky hraných filmů a jsme na suchu. Říkala jsem si, že to není možné, že tu musí být ještě jiné kino. Na internetu jsem našla spoustu diskuzí hořekujících nad tragickou situací anglicky hraného kina. Pche, a já jsem si stěžovala, že v Brně hrají animované filmy s českým dabingem. Dříve tu bylo "all-English cinema", bylo ovšem v naprosto tragickém stavu, za představení tak pětkrát vypadl zvuk, obraz byl nakřivo, obraz a zvuk byly out of sync a podobně. Pak tuto zchátralou budouvu koupil Cinestar a dopadlo to, jak to dopadlo.
Momentální nabídka anglicky mluvených filmů: Skyfall (až od středy), Madagascar a Hotel Transylvania.
Pak tu máme divadlo. Nikdy jsem nebyla velký fanoušek divadla (ještě občas nějaký ten muzikál), ale když jsem tady objevila English Theatre, řekli jsme si, že to musíme zkusit. Měla jsem strach, že to bude nějaká rozpadlá bouda s desítkou dřevěných židlí, nějaký ten sklep. Nakonec jsem byla příjemně překvapená. Taky za 30 euro představení, co by nechtěli. Viděli jsme hru Breaking the Code o Alanovi Turingovi a musím říct, že už dlouho jsem si divadlo takhle neužila. Jak napsali kritici, „Ein ergreifender Abend – ehrfurchtgebietend!" (Musela jsem si to přeložit v googlu).
Trochu se nám tenhle měsíc tenčil utrácecí fond (1 000 euro měsíčně jen na jídlo a zábavu nám nestačil), tak jsme využili místní akce - každou poslední sobotu v měsíci vstup do všech muzeií zdarma. Tak jsme zašli do muzea moderního umění. Ještě nikdy jsem v takovém muzeu nebyla, takže si netroufnu srovnávat, ale každopádně jsem byla rozhořčená a šťastná zároveň (že jsem za to nedala 10 euro). Obrovské prázdné prostory, občas nějaký obrázek či fotka na stěně, pár pasoch a nejzajímavější byla asi místnost, jejíž celou podlahu pokrývala mnohonásobně zvětšená hovna.
Pak je tu samozřejmě výstaviště a kulturní centrum Messe s obrovskou nabídkou koncertů (Justin Bieber mimochodem;-), vystoupení a výstav. Tam se teprve chystáme.
Nevím, jestli to řadit do kultury, ale dnes se běžel frankfurtský maraton. Tam jsem nemohla chybět - samozřejmě jako divák. Půl hodiny jsme stáli u zábradlí a fandili. Proud běžců ale zdaleka nekončil a nám už byla zima, tak jsme jeli domů.
Pořád je spoustu věcí, které chci ve Frankfurtu vidět. Tak uvidíme, kolik toho do dubna stihneme.
Začneme kinem. V Brně jsme do kina chodili i jednou týdně a tady už jsme nebyli skoro měsíc. Vyčerpali jsme nabídku anglicky hraných filmů a jsme na suchu. Říkala jsem si, že to není možné, že tu musí být ještě jiné kino. Na internetu jsem našla spoustu diskuzí hořekujících nad tragickou situací anglicky hraného kina. Pche, a já jsem si stěžovala, že v Brně hrají animované filmy s českým dabingem. Dříve tu bylo "all-English cinema", bylo ovšem v naprosto tragickém stavu, za představení tak pětkrát vypadl zvuk, obraz byl nakřivo, obraz a zvuk byly out of sync a podobně. Pak tuto zchátralou budouvu koupil Cinestar a dopadlo to, jak to dopadlo.
Momentální nabídka anglicky mluvených filmů: Skyfall (až od středy), Madagascar a Hotel Transylvania.
Pak tu máme divadlo. Nikdy jsem nebyla velký fanoušek divadla (ještě občas nějaký ten muzikál), ale když jsem tady objevila English Theatre, řekli jsme si, že to musíme zkusit. Měla jsem strach, že to bude nějaká rozpadlá bouda s desítkou dřevěných židlí, nějaký ten sklep. Nakonec jsem byla příjemně překvapená. Taky za 30 euro představení, co by nechtěli. Viděli jsme hru Breaking the Code o Alanovi Turingovi a musím říct, že už dlouho jsem si divadlo takhle neužila. Jak napsali kritici, „Ein ergreifender Abend – ehrfurchtgebietend!" (Musela jsem si to přeložit v googlu).
Trochu se nám tenhle měsíc tenčil utrácecí fond (1 000 euro měsíčně jen na jídlo a zábavu nám nestačil), tak jsme využili místní akce - každou poslední sobotu v měsíci vstup do všech muzeií zdarma. Tak jsme zašli do muzea moderního umění. Ještě nikdy jsem v takovém muzeu nebyla, takže si netroufnu srovnávat, ale každopádně jsem byla rozhořčená a šťastná zároveň (že jsem za to nedala 10 euro). Obrovské prázdné prostory, občas nějaký obrázek či fotka na stěně, pár pasoch a nejzajímavější byla asi místnost, jejíž celou podlahu pokrývala mnohonásobně zvětšená hovna.
Pak je tu samozřejmě výstaviště a kulturní centrum Messe s obrovskou nabídkou koncertů (Justin Bieber mimochodem;-), vystoupení a výstav. Tam se teprve chystáme.
Nevím, jestli to řadit do kultury, ale dnes se běžel frankfurtský maraton. Tam jsem nemohla chybět - samozřejmě jako divák. Půl hodiny jsme stáli u zábradlí a fandili. Proud běžců ale zdaleka nekončil a nám už byla zima, tak jsme jeli domů.
Pořád je spoustu věcí, které chci ve Frankfurtu vidět. Tak uvidíme, kolik toho do dubna stihneme.
ehrfurchtgebietend:-DDD Občas mám pocit, že když už Němec začne psát něco jako esej, tak do toho narve ta nejšílenější slova, která najde ve výkladovém slovníku, jenom aby se pochlubil, jak bohatým jazykem vládne.
OdpovědětVymazatAle zase, je to úsporné. Jedno slovo tam, kde by anglán musel napsat "offering a real experience of fear" :)