Musí nastat změna. A to brzy. Jinak bude kyselo.
Už včera jsem si poplakala v posteli, protože mi přítel řekl, že bych mohla jít zítra běhat. Já se nad tím zamyslela a ke své hrůze jsem zjistila, že se mi nechce a že hledám výmluvy proč zítra, stejně tak jako poslední měsíce, není vhodná příležitost si jít zaběhat. Bylo mi smutno i hnusno, že jsem ztratila tu svou radost a nadšení. Proč bych měla jít běhat, k čemu to je, dobrá v tom nikdy nebudu... (cesta do pekel se mi otevřela a žhnula zářivě rudou barvou).
Ráno se vyhrabeme z postele a přítel jde práce. A já usednu k počítači a začnu. Jeden překlad za druhým, korektury, mejly, organizační záležitosti. V poledne do menzy. Kafe, nějaké to surfování po netu, poklizení bytečku, překlady. Přítel se vrací se z práce a většinou až do osmi si dělám zakázky, co jsem nestihla.
Pak sedíme na gauči a přemýšlíme co budeme dělat. Víte, co jsme dneska dělali - Přítel mi nainstaloval Diablo a hrála jsem Diablo. Neslýchané.
Já nejsem úplný vzor společenskosti, ale tady ve Frankfurtu jsme zatím měli nulový sociální kontakt - jenom my dva, pořád spolu. Do kina, do restaurace, večer, ráno, na oběd. Chybí mi kamarádka, s kterou bych mohla sdílet nějaké ty drby a nesmysly, ááá... chybí mi holky ze školy, holky ze běhání, spolubydlící, chybí mi trenér, učitelé....
Takže je bezpodmínečně nutné sehnat další lidi, rozšířit tu naši bublinu. Teď jenom jak a kde....
Protože jinak brzy budu potřebovat cvokaře:
Už včera jsem si poplakala v posteli, protože mi přítel řekl, že bych mohla jít zítra běhat. Já se nad tím zamyslela a ke své hrůze jsem zjistila, že se mi nechce a že hledám výmluvy proč zítra, stejně tak jako poslední měsíce, není vhodná příležitost si jít zaběhat. Bylo mi smutno i hnusno, že jsem ztratila tu svou radost a nadšení. Proč bych měla jít běhat, k čemu to je, dobrá v tom nikdy nebudu... (cesta do pekel se mi otevřela a žhnula zářivě rudou barvou).
Ráno se vyhrabeme z postele a přítel jde práce. A já usednu k počítači a začnu. Jeden překlad za druhým, korektury, mejly, organizační záležitosti. V poledne do menzy. Kafe, nějaké to surfování po netu, poklizení bytečku, překlady. Přítel se vrací se z práce a většinou až do osmi si dělám zakázky, co jsem nestihla.
Pak sedíme na gauči a přemýšlíme co budeme dělat. Víte, co jsme dneska dělali - Přítel mi nainstaloval Diablo a hrála jsem Diablo. Neslýchané.
Já nejsem úplný vzor společenskosti, ale tady ve Frankfurtu jsme zatím měli nulový sociální kontakt - jenom my dva, pořád spolu. Do kina, do restaurace, večer, ráno, na oběd. Chybí mi kamarádka, s kterou bych mohla sdílet nějaké ty drby a nesmysly, ááá... chybí mi holky ze školy, holky ze běhání, spolubydlící, chybí mi trenér, učitelé....
Takže je bezpodmínečně nutné sehnat další lidi, rozšířit tu naši bublinu. Teď jenom jak a kde....
Protože jinak brzy budu potřebovat cvokaře:
Žádné komentáře:
Okomentovat