neděle 4. listopadu 2012

Jak pokračuje naše socializace

První pokusy o socializaci začaly poté, co jsme objevili fórum Toytowngermany.com, které naprosto doporučuji všem anglicky mluvícím expatům v celém Německu. Nejen, že tam můžete diskutovat o nejlepším kadeřníkovi, dozvíte se, kde se co koná, a může tam prodat starou sedačku, ale hlavně je tam sekce Events and Meetups, kde na vás čeká knitting club, mature ladies meetups či Frankfurt book club:) (a pár dalších).

Náš první pokus byl Friday Night Drinking Club - ale to moc nedopadlo. Většinou jsme byli jediní nerodilí mluvčí, což se ukázalo jako značný handikep. Hlasitá hudba v kombinaci s mým českým přízvukem, a ztratila  jsem důvěru ve svou schopnost mluvit anglicky. Frustrující. Byli jsme tam dvakrát a nevím, jestli se tam ještě ukážem. 

Pak jsem napsala svůj vlastní inzerát, z kterého vzešla schůzka s mladou Američankou z Ohia. Ve 22 letech má sedmiletého syna a manžela, který je pět dní v týdnu mimo Německo. Holčina sedí celý dny doma a kouká na televizi. Poté, co jsme probrali všechny seriály, co znám, už nebylo moc co říkat. 

Tak jinak. Napsala jsem inzerát na double date. To už byla jiná odezva! (Někteří si tedy mysleli, že se jedná o swingers, ale naštěstí jsme si to ujasnili). 

První dvojité rande bylo s párem, kde ona byla z Kalifornie a on původem Němec, který ovšem žil 10 let ve státech. Byli milí, ona taková klasická California girl z LA, s vysokoškolským titulem z psychologie, která v Německu nemůže najít práci, sedí doma a čeká na manžela až přijde z práce - mmchdm, inteligentní chlápek, IT cosi-kdesi, velký zvíře, vykládal o své práci velice zaníceně, ale pamatuji si jen, že to bylo něco s Kinectem a Microsoftem...a pak jsem usnula s otevřenýma očima. 

Druhý pár ještě sympatičtější. Přišli mi, jako hrozně zajímaví lidi, hlavně ona. Rok byla v Afgánistánu, v Kosovu, procestovala celou Jižní Ameriku... v takových chvílích mě přepadá jednak závist (jaktože ona má tak zajímavý život a já ne) a vztek na sebe samou (to mám za to, že jsem takový přizdisráč). No ale pak si to vždycky v hlavě nějak srovnám. Důležité je, že mi byla fakt sympatická, jako by řekli angláni, we clicked. 

Týden na to jsme si to zopakovali. On přijel rovnou z práce (bylo osm večer) a byl evidentně unavený. S pokročilejším večerem začal být stále nemluvnější a otrávenější, zato já se lízla ze dvou margarit a zaníceně jsem si vykládala s ní. Pak jsem ovšem vystřízlivěla a došlo mi, že jsem plácala strašný kraviny, je mi trapně a nevím, jestli mě budou chtít ještě někdy vidět. 

A to je konec mého velikého dobrodružství, třítýdenní mise. Teď jedu na týden do Čech, ale rozhodně se nevzdávám. Vím, že do dubna není zase tolik času, ale to neznamená, že nebudu dál hledat.

Žádné komentáře:

Okomentovat