Už je to týden, co jsem zase doma. Když jsem odjížděla, přítel říkal: "však si doma zase trochu odpočneš..." Cha! Asi brzo padnu...
Budíka mám nastavenýho na osmou ranní, tak jako posledních pět let, ale už si skoro nepamatuju, jak zní:) První dny v 7:50 zaštrachaly drápky po podlaze a drakouš šílený (tříměsíční štěně border teriéra) mi skočil do postele, kde mě zmordoval. Docela příjemné probuzení, říkala jsem si.
Pak ale začal chodit dřív a dřív a dneska vběhl do dveří už v sedm ráno. Překypuje energií a kdyby uměl mluvit, vsadím se, že by křičel: "vstávej, pojď si hrát, ta noc je nekonečná!.... a nakrm mě!"
Nezastavím se ani na chvíli. Ráno nakrmím psa, nasnídám se a využiju té hodiny až dvou, než se zbytek baráku vzbudí a dá do provozu, abych si udělala co nejvíc překladů. Pak jedeme do města, nakupovat, na melíru jsem byla, na gyndě (viděla jsem na obrazovce svůj vlastní děložní čípek v živém vysílání - myslím, že už si nikdy nebudu připadat sexy), oběd, pak se uklízí, poklízí.
Sotva dopiju kafe, zavelí naši, že se jde na procházku. Vyrazíme na pole, kde hodinu a půl to naše torpédo běhá, honí ostatní psy a užívá si. Bezedná studna energie. Po příchodu domů je další krmení psa, večeře, vaření na další den...
Kolem osmé se barák konečně opět ztiší a já můžu opět zasednout k počítači a pracovat. Rozhodně si ale nestěžuji, konečně se něco děje, neužírám se depresema sama v malém bytě, kdy jsem po celém dni nicnedělání víc ubitá než teď.
Dokonce jsem stihla dočíst knihu a vrátit se do dětských let s plastelínou (no umělec ze mě nebude, přiznávám). To je náš současný pes, minulý pes a kocour
A to je to naše pomátlo, drštička štětinatá:
Zítra přijede přítel z Německa a pozítří je ta velká sláva (promoce). Tak mi držte palce, hlavně ať nezakopnu!
Budíka mám nastavenýho na osmou ranní, tak jako posledních pět let, ale už si skoro nepamatuju, jak zní:) První dny v 7:50 zaštrachaly drápky po podlaze a drakouš šílený (tříměsíční štěně border teriéra) mi skočil do postele, kde mě zmordoval. Docela příjemné probuzení, říkala jsem si.
Pak ale začal chodit dřív a dřív a dneska vběhl do dveří už v sedm ráno. Překypuje energií a kdyby uměl mluvit, vsadím se, že by křičel: "vstávej, pojď si hrát, ta noc je nekonečná!.... a nakrm mě!"
Nezastavím se ani na chvíli. Ráno nakrmím psa, nasnídám se a využiju té hodiny až dvou, než se zbytek baráku vzbudí a dá do provozu, abych si udělala co nejvíc překladů. Pak jedeme do města, nakupovat, na melíru jsem byla, na gyndě (viděla jsem na obrazovce svůj vlastní děložní čípek v živém vysílání - myslím, že už si nikdy nebudu připadat sexy), oběd, pak se uklízí, poklízí.
Sotva dopiju kafe, zavelí naši, že se jde na procházku. Vyrazíme na pole, kde hodinu a půl to naše torpédo běhá, honí ostatní psy a užívá si. Bezedná studna energie. Po příchodu domů je další krmení psa, večeře, vaření na další den...
Kolem osmé se barák konečně opět ztiší a já můžu opět zasednout k počítači a pracovat. Rozhodně si ale nestěžuji, konečně se něco děje, neužírám se depresema sama v malém bytě, kdy jsem po celém dni nicnedělání víc ubitá než teď.
Dokonce jsem stihla dočíst knihu a vrátit se do dětských let s plastelínou (no umělec ze mě nebude, přiznávám). To je náš současný pes, minulý pes a kocour
Zítra přijede přítel z Německa a pozítří je ta velká sláva (promoce). Tak mi držte palce, hlavně ať nezakopnu!
Žádné komentáře:
Okomentovat