Promoce... byla jsem trochu (hodně) nervózní, protože jsem chtěla, aby to všechno klaplo dokonale. Na bakaláře jsme se vraceli z půlky cesty, protože taťku odvolali kvůli práci, pak jsme to skoro nestihli, přivřela jsem si nohu do dveří a chytla jsem cholerický záchvat, což mě pak mrzelo..
Tohle je ale naposledy, a proto chci mít hezkou vzpomínku. Vstala jsem už v šest ráno, většinu jsem si nachystala večer, v klidu jsme se vypravili, obalila jsem se dekama, aby mi pes neudělal oko na punčochách (který mi nakonec udělal, ale až po promoci).
Byla jsem trochu mrzutá z šatů. Nebyla jsem o nich přesvědčená a myslela jsem si, že v nich budu vypadat jak trumbera, a pak boty - koupila jsem s 12cm jehlovým podpatkem.. Ale nakonec to dopadlo přesně naopak. V šatech jsem cítila hezky, a to je to hlavní. Vysoké boty propůjčovaly příležitosti výjimečný přídech, cítila jsem se skvěle.
Obřad dopadl dobře, vždycky se musí udát pár komplikací - křičící děcko, které museli v půlce děkanova proslovu odvést, slečna, která omdlela a museli jí donést židli, a slečna přede mnou přísahala špatnému pedelovi. Hlavně, že já jsem to všechno zvládla.
Pak jsem se přesouvali do restaurace, byly trochu zmatky, měli jsme zpoždění a pak jsem zjistila, že mi pes roztrhal nějaké ty dárkové tašky a vysypaly se všechny příbory z dárkové krabice, měla jsem chvíli takový pocit.. ale pak jsem se nadechla a v klidu tam všech 24 kusů příborové sady nasázela zpět, všechny jsem zaúkolovala, zorganizovala ... a měla jsem ze sebe dobrý pocit. Což vám určitě připadá jako hrozná pytlovina a nevíte, proč to tady zmiňuji, ale já už celý život zápasím s hysterií v krizových situacích a každý úspěch se počítá.
Tady jenom dvě fotečky.
Úklonka:
Jedna pitomá (jistě, ta nejdůležitější) mě připravila o červené desky:
No a je po všem. Tolik jsme se soustředila, abych se to spondeo ac polliceor nepopletla a abych nezakopla, že jsem si to nestihla pořádně uvědomit. Škola je za mnou, jiné věci přede mnou.
Tohle je ale naposledy, a proto chci mít hezkou vzpomínku. Vstala jsem už v šest ráno, většinu jsem si nachystala večer, v klidu jsme se vypravili, obalila jsem se dekama, aby mi pes neudělal oko na punčochách (který mi nakonec udělal, ale až po promoci).
Byla jsem trochu mrzutá z šatů. Nebyla jsem o nich přesvědčená a myslela jsem si, že v nich budu vypadat jak trumbera, a pak boty - koupila jsem s 12cm jehlovým podpatkem.. Ale nakonec to dopadlo přesně naopak. V šatech jsem cítila hezky, a to je to hlavní. Vysoké boty propůjčovaly příležitosti výjimečný přídech, cítila jsem se skvěle.
Obřad dopadl dobře, vždycky se musí udát pár komplikací - křičící děcko, které museli v půlce děkanova proslovu odvést, slečna, která omdlela a museli jí donést židli, a slečna přede mnou přísahala špatnému pedelovi. Hlavně, že já jsem to všechno zvládla.
Pak jsem se přesouvali do restaurace, byly trochu zmatky, měli jsme zpoždění a pak jsem zjistila, že mi pes roztrhal nějaké ty dárkové tašky a vysypaly se všechny příbory z dárkové krabice, měla jsem chvíli takový pocit.. ale pak jsem se nadechla a v klidu tam všech 24 kusů příborové sady nasázela zpět, všechny jsem zaúkolovala, zorganizovala ... a měla jsem ze sebe dobrý pocit. Což vám určitě připadá jako hrozná pytlovina a nevíte, proč to tady zmiňuji, ale já už celý život zápasím s hysterií v krizových situacích a každý úspěch se počítá.
Tady jenom dvě fotečky.
Úklonka:
Jedna pitomá (jistě, ta nejdůležitější) mě připravila o červené desky:
No a je po všem. Tolik jsme se soustředila, abych se to spondeo ac polliceor nepopletla a abych nezakopla, že jsem si to nestihla pořádně uvědomit. Škola je za mnou, jiné věci přede mnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat