Vyrazili jsme na večerní návštěvu Palmengarten - Winterlichts.. Nicméně, sotva jsme dorazili před bránu, začalo vydatně pršet, tak jsem se otočili a šli zpět - takže příště.
Po cestě že si skočíme pro večeři. Zašli jsme do subwaye, kde si přítel dal wrap. Vytáhla jsem peněženku se společnými penězi, vyhrabala nějaké drobné a peněženku jsem nezaklízela zpátky do kabelky, nechala jsem ji v ruce, že si ještě po cestě koupím pečivo.
Zašli jsme do bioshopu, jen tak na skok, bez košíku, kde jsem si vybrala housku. Po cestě z obchodu jsme se zarazili u ovoce.
Vezmu pár banánů, a taky oříšky, a jedno avokádo.. plné ruce věcí, nákup nastrkaný v podpaží, předávali jsme si pytlíky mezi sebou sem a zpět... No konečně jsme se probojovali k pokladně ...
.. a já nemám peněženku.
Zkrátka a dobře, je po peněžence. Kde jí je konec už nikdo nezjistí. Naposledy byla spatřena v ruce, když jsme vycházeli ze subwaye. Dorazila do bioshopu nebo se vytrousila po cestě? Sebral jí někdo z odloženého pultíku u pečiva, nebo skončil její osud při čachrování s pytlíky s ovocem?
Byla to šmejdská peněženka za dvě eura, bez jediného dokladu, a bylo v ní tak 20 - 30 euro. No tak jsem si to samozřejmě obrečela a život jde dál.
Mám toho moc, snažím se ráno vstávat dřív (a moc se mi to nedaří), snídani dám jen tak hala bala a jdu běhat v naději, že to stihnu dřív, než se proberou v agenturách a začnou mě shánět. Většinou to nestihnu a pak řeším věci v parku, udýchaná, pot po mě stéká a studí... Měla bych vstát dřív, ale když v té posteli je tak příjemně.
Poté sprcha a pak ta samá ubíjející práce. Mám překlad, který dělám už od Vánoc, asi 110 stran, taková nuda a tak pomalu to ubývá. A každý den, když se vzbudím, vím že mě čeká ten samý, nikdy nekončící text. Uf, zaplať pánbů za krátké zakázky. Většinou končím s prací v osm večer a mám dost.
Holt co stalo se, nemůže se odestát. A s tímto moudrem vás opouštím, asi půjdu spát - běžci mají spát až 10 hodin denně;-)
Po cestě že si skočíme pro večeři. Zašli jsme do subwaye, kde si přítel dal wrap. Vytáhla jsem peněženku se společnými penězi, vyhrabala nějaké drobné a peněženku jsem nezaklízela zpátky do kabelky, nechala jsem ji v ruce, že si ještě po cestě koupím pečivo.
Zašli jsme do bioshopu, jen tak na skok, bez košíku, kde jsem si vybrala housku. Po cestě z obchodu jsme se zarazili u ovoce.
Vezmu pár banánů, a taky oříšky, a jedno avokádo.. plné ruce věcí, nákup nastrkaný v podpaží, předávali jsme si pytlíky mezi sebou sem a zpět... No konečně jsme se probojovali k pokladně ...
.. a já nemám peněženku.
Zkrátka a dobře, je po peněžence. Kde jí je konec už nikdo nezjistí. Naposledy byla spatřena v ruce, když jsme vycházeli ze subwaye. Dorazila do bioshopu nebo se vytrousila po cestě? Sebral jí někdo z odloženého pultíku u pečiva, nebo skončil její osud při čachrování s pytlíky s ovocem?
Byla to šmejdská peněženka za dvě eura, bez jediného dokladu, a bylo v ní tak 20 - 30 euro. No tak jsem si to samozřejmě obrečela a život jde dál.
Mám toho moc, snažím se ráno vstávat dřív (a moc se mi to nedaří), snídani dám jen tak hala bala a jdu běhat v naději, že to stihnu dřív, než se proberou v agenturách a začnou mě shánět. Většinou to nestihnu a pak řeším věci v parku, udýchaná, pot po mě stéká a studí... Měla bych vstát dřív, ale když v té posteli je tak příjemně.
Poté sprcha a pak ta samá ubíjející práce. Mám překlad, který dělám už od Vánoc, asi 110 stran, taková nuda a tak pomalu to ubývá. A každý den, když se vzbudím, vím že mě čeká ten samý, nikdy nekončící text. Uf, zaplať pánbů za krátké zakázky. Většinou končím s prací v osm večer a mám dost.
Holt co stalo se, nemůže se odestát. A s tímto moudrem vás opouštím, asi půjdu spát - běžci mají spát až 10 hodin denně;-)
Ale občas to je určitě i zábava, když překládáš, nebo ne? Jaký to je, dělat každý den z domu?
OdpovědětVymazatA tak to víš, že občas jsou zajímavý překlady, nebo takový, co jdou rychle a tak..
OdpovědětVymazatPracovat z domu je hrozně pohodlný, děláš si kdy chceš, v jakým tempu chceš (můžu si jít dopoledne běhat a práci si dodělám třeba v deset večer), nemusíš se rozčilovat s lidma, jsi v pohodlí domova a tak dále... všechny ty klasické výhody. A navíc pro mě je to jediná šance, jak si v Německu slušně vydělat a nedělat někde servírku nebo v call centru. Navíc jsem introvert a kontakt zas tak nevyhledávám - což možná právě je škoda, protože nemám jakýkoliv důvod se s kýmkoliv stýkat a zvykla jsem si na to, je to pohodlný, akorát pak prostě nemám sociální kontakty no...