Kolikrát už jsem jela? Asi bych to nespočítala, každopádně už se z toho stala taková rutina. Z Třebíče je to přímou cestou podle googlu 667 km. Ode dveří ke dveřím mi cesta trvá 13,5 hodiny. Nic moc, že? Ale zase je to přes noc, takže nepřijdu o pracovní čas.
Z domova v Třebiči vyjíždím přesně v 17:00 a v 17:20 chytnu vlak do Brna. Všude samí studentíci a já jen nostalgicky vzpomínám na doby minulé, když platím 91 korun za plné jízdné. V Brně jsem v 18:37 a autobus Student Agency odjíždí v osm.
[Taková vsuvka - přijde vám pomatený jet z Třebíče do Brna a pak do Prahy? Tak vězte, že bus z Třebu do Prahy odjíždí kolem páté a musela bych v Praze přes tři hodiny čekat. Takhle se radši podívám na film v busu SA a nemám tam takovou mezeru.]
Každopádně, jelikož jsem obložená kufrem, notebookem a kabelkou, došoupu se k mekáči, kde si dám svého tradičního cestovatelského wrapa. Pak si posedím, koukám po lidech, po tom, co jí a jaké mají tučné zadky (jsem hrozný pokrytec - ale uvědomuju si, takže vlastně nejsem:).
Před třičtvrtě na osm už jsem na Grandu v Brně a čekám na bus. Teď s těmi sněhovými potížemi to bylo komplikované. Busy z Košic i Budapešti, s kterými jsem měla jet, měly obrovské zpoždění, ale naštěstí mě šoupli na spoj do Vídně, takže pohoda. Jelikož na této lince jezdí Fun and Relax, cesta mi uteče při nějakém filmíku (skoro už jsem vykoukala všechny jejich filmy v nabídce, doufám, že to brzo obmění).
V 22:30 jsem v Praze na Florenci. Skočím si na záchod (projít tím turniketem se všemi zavazadly je vždycky nervák). Pak už se nalodím na bus do Frankfurtu (s konečnou zastávkou v Amsterdamu), který odjíždí v 23:00.
Mám už to vychytaný - vždy si objednám místo do uličky. V buse udělám jisté přípravy - sundat boty, nasadit teplé ponožky, do síťky dám pouzdro na brýle, namažu rty, vezmu pilulku, naposledy si cucnu vody, pak už kabelka i noťas putují nad hlavu, sklopím si o 5 cm sedátko (což je občas snášeno s nelibostí, ale já to sklopím jen opravdu o kousíček, zatímco jiní to dají až dolů a pak vznikají hádky - to je kapitola sama o sobě aneb Noční cestování a sklopená sedadla), zavřít oči a spát.
Pár minut po šesté ráno jsme ve Frankfurtu. Tma, zima, rozespalost - moje oblíbená část cestování. Popadnu kufr a běžím na tramvaj. Dost často se stane, že mi 16ka zavře dveře před nosem a já pak čekám dalších 10 - 15 minut na další. No pak už 14 minut jízdy, ze zastávky 5 minut chůze, vynést zavazadla dvě patra, a jsem doma (6:30 - 6:45). Věci nechám ležet jak jsou, hodím na sebe pyžamo a šup do postýlky, aspoň na dvě hoďky ještě.
Sounds like fun, right? Nazpátek je to podobné, akorát z Frankfurtu odjíždím v 23:00, v 6:30 jsem v Praze, 9:30 v Brně, 11:15 (nejdřív) v Třebíči.
A celá tahle sranda stojí 2240 (zpáteční jízdenka).
Z domova v Třebiči vyjíždím přesně v 17:00 a v 17:20 chytnu vlak do Brna. Všude samí studentíci a já jen nostalgicky vzpomínám na doby minulé, když platím 91 korun za plné jízdné. V Brně jsem v 18:37 a autobus Student Agency odjíždí v osm.
[Taková vsuvka - přijde vám pomatený jet z Třebíče do Brna a pak do Prahy? Tak vězte, že bus z Třebu do Prahy odjíždí kolem páté a musela bych v Praze přes tři hodiny čekat. Takhle se radši podívám na film v busu SA a nemám tam takovou mezeru.]
Každopádně, jelikož jsem obložená kufrem, notebookem a kabelkou, došoupu se k mekáči, kde si dám svého tradičního cestovatelského wrapa. Pak si posedím, koukám po lidech, po tom, co jí a jaké mají tučné zadky (jsem hrozný pokrytec - ale uvědomuju si, takže vlastně nejsem:).
Před třičtvrtě na osm už jsem na Grandu v Brně a čekám na bus. Teď s těmi sněhovými potížemi to bylo komplikované. Busy z Košic i Budapešti, s kterými jsem měla jet, měly obrovské zpoždění, ale naštěstí mě šoupli na spoj do Vídně, takže pohoda. Jelikož na této lince jezdí Fun and Relax, cesta mi uteče při nějakém filmíku (skoro už jsem vykoukala všechny jejich filmy v nabídce, doufám, že to brzo obmění).
V 22:30 jsem v Praze na Florenci. Skočím si na záchod (projít tím turniketem se všemi zavazadly je vždycky nervák). Pak už se nalodím na bus do Frankfurtu (s konečnou zastávkou v Amsterdamu), který odjíždí v 23:00.
Mám už to vychytaný - vždy si objednám místo do uličky. V buse udělám jisté přípravy - sundat boty, nasadit teplé ponožky, do síťky dám pouzdro na brýle, namažu rty, vezmu pilulku, naposledy si cucnu vody, pak už kabelka i noťas putují nad hlavu, sklopím si o 5 cm sedátko (což je občas snášeno s nelibostí, ale já to sklopím jen opravdu o kousíček, zatímco jiní to dají až dolů a pak vznikají hádky - to je kapitola sama o sobě aneb Noční cestování a sklopená sedadla), zavřít oči a spát.
Pár minut po šesté ráno jsme ve Frankfurtu. Tma, zima, rozespalost - moje oblíbená část cestování. Popadnu kufr a běžím na tramvaj. Dost často se stane, že mi 16ka zavře dveře před nosem a já pak čekám dalších 10 - 15 minut na další. No pak už 14 minut jízdy, ze zastávky 5 minut chůze, vynést zavazadla dvě patra, a jsem doma (6:30 - 6:45). Věci nechám ležet jak jsou, hodím na sebe pyžamo a šup do postýlky, aspoň na dvě hoďky ještě.
Sounds like fun, right? Nazpátek je to podobné, akorát z Frankfurtu odjíždím v 23:00, v 6:30 jsem v Praze, 9:30 v Brně, 11:15 (nejdřív) v Třebíči.
A celá tahle sranda stojí 2240 (zpáteční jízdenka).
To mi připomnělo moje cestování za školou. Když bylo zpoždění a cesta trvala šest hodin, tak jsem byla vyřízená.
OdpovědětVymazat