Ohlédnutí za běžeckým rokem 2012

Někdy je hůř a někdy líp. Důležité je, nenechat se těmi horšími obdobími odradit a být schopný vždy znovu nazout tenisky a odtrpět tu ztrátu kondice.

Ale nejdřív pár čísel:
Za rok 2012 mi hodinky Garmin naměřily 544 uběhnutých km. Stanovila jsem si i odměnu, když uběhnu 600 ale zasekla jsem se.
Běháním jsem loni strávila 63 hodin a spálila u toho přes 28 tisíc kalorií.

Můj běžecký rok začal 6. března, kdy se konal první trénink. Byla jsem se předtím jednou rozklusat, aby se neřeklo. Stejně jsem se nemohla připravit na ten masakr. Byla nula stupňů a tak jsem se zničila, že jsem dvakrát skoro hodila šavli. A přesto jsem odcházela s naprostou euforií.

Od března do června byl tedy můj vrchol. Běhala jsem 5x týdně (z toho jednou tréninky), forma šla nahoru a já viděla ty pokroky každým týdnem. Na posledním tréninku jsme zažili vlnu horka. V té zničující výhni jsem uběhla svých nejrychlejších 5 km (28:00). Ani jsem pořádně nevydechla a už ale přišlo loučení. Sbohem brněnská skupino, už se asi nesetkáme.

První trénink:

Poslední trénink (jediný, co se mi honilo hlavou, bylo nevzdat to):

Celé tohle produktivní období bylo završeno mým dosud životním výkonem, půlmaratonem v čase 2:23:

(foceno hned po doběhnutí - klouby mě bolely tak, že jsem nemohla pokrčit kolena, pak ještě týden jsem skoro nechodila, a přesto na ten okamžik vzpomínám vždy se zasněným úsměvem):

Pak to šlo z kopce. S nadšením i počtem uběhnutých kilometrů. Kondice stagnovala, až nakonec upadla a já přestala běhat. Přestěhovali jsme se do Frankfurtu a se vším tím zařizováním jsem se nedonutila vyběhnout víckrát jak párkrát do týdne. Přijela jsem sice plná nadšení a odhodlání najít se ve Frankfurtu běžeckou skupinu... sice jsem našla, ale už jsem se jim nikdy nezvala.

Prvně bylo moc horko. Pak jsme byli na dovolené ve Slovinsku a poté na Korzice. To už jsem asi měsíc neběhala a za tři týdny jsem měla státnice z češtiny, tak jsem se věnovala pouze učení. Za celý srpen jsem běžela jednou.

Novou mízu jsem chytla až 18. září s vidinou blížícího se závodu Vokolo Priglu. Za ten necelý měsíc, kdy jsem běhala 3-4 týdně, jsem naběhala 90km. Pak přišel Prígl a zhoršení o 4 minuty oproti loňskému času: 

(byla jsem zklamaná, ale bylo tak krásné počasí, viděla jsem po dlouhé době bratra, i naši se šťěňátkem přijeli, tak jsem se usmívala).

Pak ovšem přišlo spoustu překladů a nedostatek motivaci způsobil, že jsem v říjnu a listopadu uběhla jen 69 km. Pak přišla taky zima, sníh. Výmluvy typu nemám co na sebe a no co, stejně už nemám kondičku. 

Jak ale říkám, důležité je se vždy znovu sebrat, najít tu sílu překročit bludný kruh nicnedělání. Dnes jsem uběhla svých prvních 5 km v novém roce. Čas úplně na hovno, plíce mě bolely, stejně tak nohy. Ale setrvám a v dubnu mě čeká další půlmaraton v Praze. Je dost pravděpodobné, že budu mít horší čas, ale to nevadí. Důležité je vydržet.