Můj život zapadl do hlubokých kolejí.

Pražský půlmaraton je za dveřmi, takže opět malá rekapitulace: 

Od začátku roku jsem uběhla 234 km. Byla jsem ovšem na horách a měla jsem jiné výpadky, takže když je ideální týden, uběhnu tak 40-45 km. Minulou sobotu jsem uběhla 16 km v čase 1:37 (dneska jdu taky na dlouhý běh, jen co dopíšu tenhle příspěvek). Takže běhám seč můžu, bolí mě všemožný klouby, svaly, šlachy, a žaludek mi svírá strach, že to v tu sobotu pos*ru. Člověk může trénovat jak chce, ale pak budete mít špatný den, nějaká viróza, špatný start, nervozita, žaludeční potíže... tolik věcí se může pokazit a všechno přijde vniveč. Jako když jsem se dva měsíce v kuse učila na státnice a pak jsem vyfasovala Déčko a byla jsem ráda.

Záleží mi na tom, protože běh je jedna z těch mála věcí, co mi zůstaly. Můj život je k uzoufání nudný. Každý den na sebe natáhnu ty samé tepláky a triko, sednu k počítači a překládám. Jednou, dvakrát týdně s přítelem vyrazíme na víno, do kina, do restaurace, což ovšem nemění nic na tom, že celý můj sociální život čítá dva lidi - přítele a mamku přes skype. Vypěstovala jsem si jistý druh sociální fóbie, jakákoliv komunikace s ostatními mě děsí - když objednáme pizzu, musí jít otevřít a zaplatit přítel. Když potřebuji vyprat ve společné prádelně, plížím se domem v té nejnesociálnější hodině, abych nikoho nepotkala. Někam zatelefonovat? Nehrozí, všechno dělá přítel. 

Přítel je totiž velice schopný, nebojí se mluvit německy, vždycky se domluví a všechno zařídí. Zvykla jsem si na to a nemám důvod se k něčemu přemáhat. Kolikrát jsem na sebe naštvaná, že nic nedělám. Takové zaměstnání, jako mám já, přece nemusí být trest - čistého času pracuji v běžný den (tj. když není nával akutních zakázek) třeba 4-6 hodin (s tím, že od devíti do šesti, do sedmi do večera musím být schopná odpovídat na mejly, ale v dnešní době smartphonů...).

O víkendech taky překládám, ale většinou tak 3 hodiny denně. Takže v podstatě mám spoustu volného času. Mohla bych dělat něco konstruktivního a místo toho jsem sama sebe ve svých čerstvých 25 letech pohřbila před okolním světem. 

Vůbec netuším, jak tohle bude pokračovat.