Od Vánoc jsem byla zavalená nikdy nekončící prací. Žila jsem v neustálém stereotypu a pracovala na horním limitu své denní překladatelské kapacity. Chodila jedna velká zakázka za druhou, dělala jsem každý den, 7 dní v týdnu, v průměru kolem 2500 - 3000 slov, takže nezbýval žádný čas ani energie na kontakty s přáteli z Brna. Při životě mě ale držela vidina třídenní dovolené na horách s dvěma našimi nejbližšími známými (přítelův svědek). Neviděli jsme se už dost dlouho a i tady ta dovolená byla dost komplikovaná, nemohli jsme se dlouho domluvit na termínu, a když jsme se domluvili, tak oni zjistili, že mají v té době nějaký koncert, kam chtějí jít, tak se to posunulo na pracovní týden místo víkendu. Přítel si ale dovolenou domluvil, takže vše dobře dopadlo.
Odjezd na dovolenou byl v pondělí, takže jsme si s našima ještě v sobotu zajeli zalyžovat na Stuhleck a pak to spolu vzali směr Třebíč, kde jsme v neděli dodělala překlady. V neděli večer jsem pak začala balit. Šla jsem sbalit lyže do vaku a úplně mě to vyčerpalo. Cítila jsem se nějak divně, na večeři jsem snědla jen trochu salátu a šla jsem spát v půl desáté, že se z toho vyspím a ráno to dobalím. K posteli jsem si vzala radši kýbl.
O půlnoci to začalo. Vyzvracela jsem salát a vše co jsem předtím jedla. Uf, snad mi jenom nesedlo jídlo. Lehla jsem do postele a za pět minut zase... V intervalech asi patnácti minut jsem zvracela asi do tří do rána, neměla jsem co a furt jsem klopila žaludeční šťávy a dávila se. Když jsem se napila trochu vody, šup, letělo to do kýble. Ve tři jsem dostala nejhorší průjem svýho života. Pak jsem si vzala endiaron a kolem čtvrté jsem konečně usla.
Ráno teplota, žaludek na vodě a namožené břišní svaly ze zvracení. Bylo to rozhodnuto, na dovolenou se nejede. Byla jsem zdrcená. Celý den jsem ležela, snědla jsem půl suchého rohlíku, který za chvíli stejně skončil v kýblu a nemohla jsem dělat nic. Druhý den už lepší a třetí den, kdy přítelovi končila dovolená, už jsem se cítila dobře. Vyřídila jsem si v Třebíči daňové přiznání, OSSZ a zdravotní pojišťovnu, pak jsme nasedli do auta a jeli do Vídně, kde mě už čekaly další překlady. Dnes večer mi přišly další velké zakázky a já mám už teď do pondělí plnou kapacitu.
Tolik z mého vytouženého odpočinku a socializace.
Odjezd na dovolenou byl v pondělí, takže jsme si s našima ještě v sobotu zajeli zalyžovat na Stuhleck a pak to spolu vzali směr Třebíč, kde jsme v neděli dodělala překlady. V neděli večer jsem pak začala balit. Šla jsem sbalit lyže do vaku a úplně mě to vyčerpalo. Cítila jsem se nějak divně, na večeři jsem snědla jen trochu salátu a šla jsem spát v půl desáté, že se z toho vyspím a ráno to dobalím. K posteli jsem si vzala radši kýbl.
O půlnoci to začalo. Vyzvracela jsem salát a vše co jsem předtím jedla. Uf, snad mi jenom nesedlo jídlo. Lehla jsem do postele a za pět minut zase... V intervalech asi patnácti minut jsem zvracela asi do tří do rána, neměla jsem co a furt jsem klopila žaludeční šťávy a dávila se. Když jsem se napila trochu vody, šup, letělo to do kýble. Ve tři jsem dostala nejhorší průjem svýho života. Pak jsem si vzala endiaron a kolem čtvrté jsem konečně usla.
Ráno teplota, žaludek na vodě a namožené břišní svaly ze zvracení. Bylo to rozhodnuto, na dovolenou se nejede. Byla jsem zdrcená. Celý den jsem ležela, snědla jsem půl suchého rohlíku, který za chvíli stejně skončil v kýblu a nemohla jsem dělat nic. Druhý den už lepší a třetí den, kdy přítelovi končila dovolená, už jsem se cítila dobře. Vyřídila jsem si v Třebíči daňové přiznání, OSSZ a zdravotní pojišťovnu, pak jsme nasedli do auta a jeli do Vídně, kde mě už čekaly další překlady. Dnes večer mi přišly další velké zakázky a já mám už teď do pondělí plnou kapacitu.
Tolik z mého vytouženého odpočinku a socializace.
Žádné komentáře:
Okomentovat