Asi takové pocity se mi honily hlavou, když jsem běžela po červeném koberci a hodiny ukazovaly 2:23...
Můj osobní cíl byl dvě a půl hodiny, což by znamenalo si držet tempo kolem 7min/km.... Ačkoliv jsem se zapřísahala, že začátek nepřestřelím, prvních pár kiláků jsem nasadila tempo pod 6:30.. Bylo to ale v pohodě a poznala jsem, že si můžu celou dobu držet kolem 6:30-6:40 a že je to příjemné tempo.
Atmosféra byla úžasná. Všude fandili lidé, povzbuzovali, chválili, na místech hrála hudba, lidé trsali... Prostě super. Prvních deset kiláků jsem běžela s úsměvem na rtech. (Mmchdm, na devátém kilometru mě předběhli borci z Keni).
14 kilometr byl zdolán - nejdelší vzdálenost, co jsem kdy v kuse běžela (Vokolo priglu) - a začala krize, která dosáhla svého vrcholu na 17. kilometru. Ačkoliv jsem pila na každé stanici, té na 17.km jsem myslela, že se nedožiju. Měla jsem takovou žízeň... a začínala jsem mít hlad a slabost... Dívala jsem na hodinky snad každých deset metrů, tempo klesalo, kilometry neubývaly.
No ale dočkala jsem se... v klidu jsem se napila, najedla a vyrazilo se dát. Pak už to šlo líp. Sice mě šíleně bolely kolena a kyčle, ale do cíle jsem dorazila s tempem za poslední dva kilometry 6:10/km.
V cíli mě už čekali naši a přítel. Slunce už zapadlo a začalo se ochlazovat. Moc jsem nemeškali a vyrazili na cestu zpátky domů. Po cestě jsem v autě pospávala a vychutnávala si ty okamžiky slávy. Ten pocit sounáležitosti a výjimečnosti zároveň se tisíci ostatními běžci.
V noci jsem skoro nespala. Tak hrozně mě bolely kolena, potila jsem se, špatně mi bylo... Ráno jsem nechodila, ale šoupala se/plazila/belhala... přesto jsem musela zabalit kufry a v noci sednout od busu směr Frankfurt.
Horší noc jsem nikdy nezažila. Ve skrčené pozici se kolena ozvala v plné síle, taková bolest a ta šílená únava a přesto spánek nepřicházel.
Teď už je to lepší. Už jsem dohnala dluh, vyspala jsem se, najedla a usadila. Teprve teď se dostavila bolest svalů. Ale co. Uběhla jsem půlmaraton. Dokázala jsem to.
Gratuluju! Máš to za sebou a můžeš se těšit na další. To budeš určitě v cíli aspoň o 20 minut rychleji. Nepoběží se na podzim něco ve Frankfurtu? :)
OdpovědětVymazatJe trošičku škoda, že jsi to na začátku tak přepálila a pak už ti zbývalo málo sil (ale jinak 17. kilometr je obecně vždycky dost krizový).
Jinak ty letní půlmaratony s večerním startem jsou blbý v tom, že člověk čeká na start celý den, musí pořád myslet na to, co může jíst a co ne a celkově už je večer dost unavený.