Jídelní návyky jsou dost často otřeseny v základech, když se člověk přestěhuje do jiné země. Pamatuji si, jak jsme byli před odjezdem do Frankfurtu na večeři s přítelovými kolegy z univerzity a jedna kolegyně - Indka - si stěžovala, že po příjezdu do Čech přibrala pět kilo a nemá co na sebe. Nutno teda podotknout, že před tím žila několik let v USA a jako přísná vegetariánka se tam nestravovala po mekáčích.
Včera přijel po nějaké době přítel z Frankfurtu. Čekala jsem ho na nadráží a skoro jsem se lekla - bílý jako smrt, hubený jako kostra. Doma jsem ho dohnala na váhu a výsledek? Po třech týdnech v Německu - tři kila dole. Ze 70 na 67. Při výšce 182 cm.
To je tak, když je někdo líný se nažrat. Na oběd chodí přítel s kolegy do místní menzy, kde si za tři eura dá vegetariánskou variantu - většinou nějaká zelenina s těstovinami, porce jak pro dítě. A večer si zajde do Subwaye nebo k číňanům na krabičku. A to je všechno. Žádná snídaně, žádný svačiny. Lednička zeje prázdnotou, ve spíži se krčí jedna instantní polévka.
Nakupování je totiž opruz, že? Navíc když celý dny paří Diablo III, kdo by měl taky hlad.
Myslím, že se docela vylekal. Slíbil, že se polepší. Všechno čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat