Byla jsem ve svém milovaném Triexpertu, nechala si změřit došlap a byly mi doporučeny boty Brooks Ravenna3. K tomu jsem přihodila ponožky Mizuno za 350 a nechala jsem tam tři tisíce. No hlavně, že mě to baví.
Zajímavé ale bylo, že při měření došlapu trenér zjistil, že u jedné nohy mám pronační došlap:
Takže jsme vybrali objemové boty s lehkou kontrolou pronace. Další zajímavý poznatek - své první běžecké boty, které jsem si koupila úplně naslepo, jsem měla moc malé... běžecká bota musí mít aspoň tři milimetry rezervu ve špičce. Při běhu se noha totiž trochu zvětší, obzvláště při dlouhých bězích...
Tak jsem ty své nové krasavy hned vzala na trénink. Byl to trochu nezvyk, ale ještě párkrát v nich vyběhnu a bude to v pohodě. Na tréninku foukal šílený vichr a bylo devět stupňů, ale pořád jsem uběhla super časy (dle mého měřítka).
Běhali jsme úseky 2 km, 1 km, 1 km a 500 metrů ve stále se zvyšujícím tempu. Moje časy byly: 11:20; 5:25; 5:00, 2:08.
Jsem spokojená. Posledních pět set metrů mi ani hlavní skupinka nestačila utéct. (Při delších úsecích mě předbíhají o kolo až dvě, ale to jsou jiní borci).
Jako třeba náš trenér - maraton za 2:25... Nepředstavitelný výkon. To je můj nejvyšší sprint, akorát že po dobu 42 kilometrů. Náš druhý trenér, triatlonista, sklízí jeden kov za druhým. Jsou to borci a trénovat s nimi byly ty nejlepší tři měsíce, co jsem kdy zažila.
Už jenom dva tréninky. A pak sbohem země krásná, země má.
Žádné komentáře:
Okomentovat