Správně jsem vychytala ten jediný správný den v roce na stavění sněhuláka. První den napadlo 15 cm sněhu, ale byl ještě příliš sypký a nedržel. Druhý den počala obleva. V tu chvíli jsem nastoupila na zahradu s lopatou a jinými proprietami a dala jsem se do práce:
Udělala jsem fotky a pak jsem ho (resp. ji) nechala osudu. Nejdříve na ni zaútočil pes, strhl plátky mrkve (neboli obočí) a sežral je. Pak ji utrhl ruce (pod sněhem byly klacky). O zbytek se postaralo počasí. Do pár hodin už zbyla jen neforemná hrouda sněhu.
Holt zániku neunikne nikdo. Ani sněhulák.
Chci toho psa! :-) Proč je sněhulák tak smutný? :-(
OdpovědětVymazatTen pes je nezmar, nenech se zmýlit:) Dvě hodiny běhání po lese každý den jsou naprosté minimum:)
OdpovědětVymazatTo nebylo záměrem, aby byl smutný:)